Hudba měla na Ašsku vždy velkou váhu. K tanci v řadě obcí hrály rodinné kapely, v kostelích se ozývaly tóny varhan a chórový zpěv. Děti již odmalička kráčely ve šlépějích svých hudebních otců. Někteří jedinci měli dokonce to štěstí, že jim byla placena výuka ve hře na nějaký hudební nástroj. Nebylo proto divné, že se na Ašsku v 17. a 18. století vyskytovali neobyčejně talentovaní jedinci, kteří udělali kariéru jak v blízkém okolí, tak i dalekém světě.

K nim patřil Christoph Wolfgang Hilf, který pocházel ze studáneckér rodiny muzikantů Chlapec, který již ve svých sedmi letech vystupoval v tanečním orchestru svého otce, se po úspěšné kariéře stal v roce 1851 královským saským hudebním ředitelem v Bad Elsteru. Vyučoval slavné vrstevníky, jako např. Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Hilfovým mecenášem a kritikem byl Robert Schumann. Schumanna s Ašskem dokonce pojilo něžné pouto. Ernestina von Fricken, adoptivní dcera ašského hejtmana Ferdinanda von Fricken, byla nějakou dobu Schumannovou snoubenkou.

Von Fricken pak podporoval další talent: Andrease Leonhardta z Aše. Tomu se podařilo udělat skvělou hudební kariéru v rakouské armádě. Leonhardt, jehož život popsal Karl Alberti na základě jeho korespondence, se v roce 1850 stal prvním a jediným císařsko-královským vojenským kapelníkem. Vídeň, Neapol, Praha, Lvov, Graz a Dalmácie, to byly zastávky jeho pohnutého života.

Takécírkev se mohla chlubit hudebním géniem. Sebastian Knüpfer, syn ašského varhaníka, se v roce 1657 stal hudebním ředitelem u sv. Tomáše v Lipsku. Tento nejvyšší hudební úřad v Německu po něm převzal Johann Sebastian Bach. Knüpfero otec Johann vedl během Třicetileté války tajnou knihu křtů a jako učitel byl také úzce spojen s rodinou Martiusů..

Někdejší ředitel archivu Helmut Klaubert ve své několikaleté práci shromáždil řadu cenných podkladů o hudebnících z Aše a Ašska. Hodnoceno bylo nejen dílo velkých mistrů, ale i celé řady hudebních talentů, kteří byli známi a oblíbeni jen v okruhu jejich rodného kraje.