Církev

Tradice evangelické víry na Ašsku je stará – 7 století církevních obyceju je archivne doloženo v listinách.

V roce 1270 fojt Jindrich z Plavna Nemeckému rytírskému rádu prevádí Ašský patronát a tak to zustává až do doby po reformaci. První malý drevený kostelík musel stát na stejném míste, jako tam kde byl pozdeji zbudován evangelický kostel. Po tomto kamenném kostelu z roku 1622 zustala trípatrová vež ctvercového pudorysu.

Silné zdi sakristie odolaly i nicivému požáru v roce 1960. Tato tri podlaží veže jsou nejstarší dochované zdivo Aše. Kostel byl velmi podobný kostelum v Selbu a Schönwaldu, taktéž starorománská krížová klenba a dobre zobrazená vysoká úzká štíhlá okna ukazují na starorománskou dobu vzniku.

Již v roce 1372 k církevnímu území Aše patrily takzvané Brandenburské chránené vesnice ve Wildenau, Lauterbach, Reichbach, Schönlind, Nové Domy/Neuhausen a cást obce Mühlbach. Dále náležely k farnosti Újezd/ Mähring, Mokriny/Nassengrub, Nový Ždár/Neuenbrand, Dolní Paseky/Niederreuth,Horní Paseky/ Oberreuth, Štítary/Schildern s cástí Ängerlein Krásná/ Schönbach a Vernérov/ Wernersreuth.

1542 ( 25 let od zacátku reformace ) bylo možná poprvé verejne hlásáno ucení Dr. Martina Luthera na ašském území. Ucení prišlo do tohoto kraje ze sousedního Vogtlandu, nebot již v roce 1525 byl mezi rytíri u saského kurfirta nekterý z Zedtwitzských pánu, který doprovázel kurfirta na Ríšský snem do Wormsu.

V roce 1557 prebírají církevní patronát pánové z Zedtwitzu, kterí jej vlastnili nepretržite pres 300 let. Ašský farár je poveren funkcemi vrchního faráre a inspektora, jenž spravuje úsek církve a školství.

V roce 1622 prochází evangelické vyznání v ceských zemích težkými zkouškami zavinené 30ti letou válkou a dobou protireformacní. Tyto události se naštestí ašského území nedotkly. Naopak. 1.kvetna 1622 byl položen základní kámen stavby všeobecne známého kostela Sv. Trojice. Už na 1. adventní nedeli stejného roku byl kostel za? vy?svecen.Vež zustala stát beze zmen. V kostele bylo cca 800 míst k sezení, což dokládá zápis z knihy církevní stolice ? z roku 1728.

V roce 1628 zasáhla v Chebu úradující císarská reformacní komise svými donucovacími prostredky také na ašské území. Zde však komise narazila na rozhodný odpor svobodných ríšských pánu z Zedtwitzu. Když prišlo císarské vojsko, byl kostel na cas uzavren, ale když odešlo opet byly evangelické bohoslužby. Pánové z Zedtwitzu bojovali nepretržite o náboženskou svobodu jejich území: toto dokládá odvolací dopis z 11. února 1641 kde upozornují císarský dvur ve Vídni na to, že Aš neleží v žádném prípade na území okresu Cheb, ale je „nepopiratelne zanesené na Ríšském území mimo území okresu Cheb“. V roce 1649 po uzavrení Westfálského míru opet pricházejí evangelictí farári do Aše. Od tohoto roku až do nešt?astného roku 1945 bylo evangelické ucení kázáno v nemeckém jazyce.

Odkaz na text: "Der Ascher Dreifaltigkeitskirche zum Gedächtnis". Benno Tins, cervenec 1960

Na zacátek stránky